Rozmnožovací soustava - Histologický atlas

SAMČÍ POHLAVNÍ SOUSTAVA

Varle

Stavba

Varlata (testes) jsou párovým samčím pohlavním orgánem uloženým v šourku (scrotum). Jejich hlavní funkcí je produkce mužských pohlavních buněk (spermií) a pohlavních hormonů (Hach, 2003). Ontogeneticky jsou u člověka založena v průběhu 5-6 týdne v takzvané genitální liště (plica genitalis) a dále se vyvíjejí uvnitř dutiny břišní. Do šourku sestupují tříselným kanálem později během vývoje a jsou zavěšena na konci semenných provazců (funiculi spermatici) (Lüllmann-Rauch, 2012). Účelem tohoto sestupu je snížení teploty o zhruba 2°C, která je nutná pro správný průběh spermatogeneze. Neúplný sestup varlat do šourku se nazývá kryptorchismus, který může být jednostranný i oboustranný a neléčen způsobuje mužskou neplodnost (Lüllmann-Rauch, 2012).

Povrch varlat je kryt tuhým vazivovým obalem (tunica albuginea), který se skládá z kolagenních a elastických vláken a buněk hladkého svalstva. Tento vazivový obal postupně přechází v takzvané mediastinum testis, které se rozbíhá do nitra orgánu a člení jej jemnými přepážkami na zhruba 250 lalůčku pyramidového tvaru (lobuli testis). V těchto lalůčcích se vyskytují 1-4 mnohonásobně stočené semenotvorné kanálky (tubuli seminiferi contorti), jejichž konce jsou napojeny na rete testis v mediastinu, z něhož vyhází odvodné pohlavní cesty (Hach, 2003).

Vnitřní povrch semenotvorných kanálků vystýlá zárodečný, spermiogenní epitel. Ten se skládá ze dvou základních typů buněk, jednak jsou to různá stádia vývoje vlastních pohlavních buněk a jednak Sertoliho buňky, které zastávají podpůrnou funkci a zajišťují prostředí nezbytné ke správnému průběhu spermatogeneze. Jedná se o vlastní epiteliální buňky semenotvorných kanálků, které jsou vždy ukotveny v bazální lamině (Lüllmann-Rauch, 2012). Vnější obal semenotvorných kanálků tvoří tunica propria složená z fibroblastů (Junqueira et al., 1999).

Spermatogeneze

Spermatogeneze je proces, v jehož průběhu dochází ke vzniku samčích pohlavních buněk (spermií). K tomuto procesu dochází v semenotvorných kanálcích varlat a u člověka trvá zhruba 10 týdnů. Můžeme jej rozdělit do tří základních fází: množení, zrání a diferenciace (Lüllmann-Rauch, 2012).

V první fázi spermatogeneze dochází k mitotickému dělení kmenových buněk (spermatogonií) ležících při bazální lamině semenotvorných kanálků. Z jedné kmenové buňky, vznikají dvě dceřiné buňky spermatogonie A a spermatogonie B. Spermatogonie A jsou ponechány ve stavu kmenové buňky, zatímco spermatogonie B pokračují v dělení a poskytují základ spermatocytům. Spermatogonie B procházejí meiotickým dělením, v jehož průběhu dochází k tvorbě primárních (2n) a sekundárních spermatocytů (1n) (Junqueira et al., 1999).

V poslední fázi spermatogeneze dochází k diferenciaci spermatid, v jejímž průběhu je kondenzováno buněčné jádro a vzniká akrosom a bičík spermie. Takto vytvořené spermie jsou vytlačovány ze záhybů Sertoliho buněk směrem do lumen semenotvorných kanálků. Tyto spermie však nejsou zralé, to znamená, že nejsou schopné aktivního pohybu ani oplození. K dozrávání dochází až v nadvarleti (epididymis).

Endokrinní funkce

Další důležitou funkcí varlat, je produkce hormonů. Hlavním hormonem produkovaným ve varlatech je androgenní hormon testosteron. Tento hormon je vytvářen Leydigovými buňkami ležícími mezi jednotlivými semenotvornými kanálky a ovlivňuje především spermatogenezi, vývoj pohlavních cest a sekundárních pohlavních znaků (Lüllmann-Rauch, 2012).

Nadvarle

Nadvarle (epididymis) patří mezi pohlavní vývody. Jeho hlavní funkcí je skladování a dozrávání spermií, které u člověka trvá zhruba 12 dní. Je složeno ze tří částí: hlavy (caput), těla (corpus) a ocasu (cauda). V hlavě jsou obsaženy kanálky nadvarlete (ductuli efferentes testis) (Lüllmann-Rauch, 2012). Tyto kanálky jsou vystlány kubickým epitelem s řasinkami nebo bez nich. Funkcí řasinek je především posun spermií, buňky bez řasinek slouží k absorpci tekutin vytvářených v semenotvorných kanálcích a zvyšování koncentrace spermií (Junqueira et al., 1999).

Tělo a ocas nadvarlete (ductus epididymis) má rovněž charakter kanálku. Vystlány jsou dvouřadým cylindrickým epitelem s dlouhými stereociliemi. V epitelu rozlišujeme řadu hlavních buněk, které v kanálku udržují kyselé prostřed,í tlumí tak aktivitu spermií (Lüllmann-Rauch, 2012).

 Semenné váčky

Semenné váčky (glandulae vesiculosae), jinak také měchýřkovité žlázky, patří společně s předstojnou žlázou (prostatou) a bulbouretálními žlázkami mezi přídatné pohlavní žlázy (Junqueira et al., 1999). Ontogeneticky se vyvíjejí jako vychlípenina chámovodu (ductus deferens) (Lüllmann et al., 2012). Jedná se o párový orgán trubicovitého tvaru, jehož stěna je tvořena třemi vrstvami: sliznice, hladká svalovina a adventicie. Vrstva sliznice je kryta cylindrickým epitelem a skládá se do sekundárně až terciálně se větvících řas, které lumen semenných váčků rozdělují na celou řadu kompartmentů (Hach, 2003). Epitelové buňky vylučují slabě zásaditý (pH 7,6) sekret, který představuje až 70% ejakulátu a obsahuje látky aktivizující spermie (Lüllmann-Rauch,2012). Mezi tyto látky patří například monosachrid frukóza, která představuje zdroj energie pro pohyb spermií (Junqueira et al., 1999).

Svalová vrstva stěny semenných váčků je tvořena hladkou svalovinou, která se dělí na cirkulární a longitudální. Vnější vrstvu váčků tvoří adventicie (Hach, 2003).

Penis

Penis (pyj) patří mezi zevní pohlavní orgány muže. Skládá se ze tří topořivých těles: párových corpora cavernosa penis, která jsou do sebe oddělena neúplnou vazivovou přepážkou septum penis, a nepárové corpus spongiosum urethrae, které obklopuje močovou trubici (urethra) (Hach, 2003). Všechna tři topořivá tělesa jsou tvořena sítí dutin navzájem od sebe oddělených systémem přepážek, skládajících se z vaziva a hladké svaloviny. Zároveň jsou obklopena tuhým vazivovým obalem tunica albuginea (Lülmann-Rauch, 2012).

Corpus cavernosum je párové topořivé těleso, které vrůstá do periostu stydké kosti a vytváří útvar nazývaný crura penis (Hach, 2003). Centrem obou těles probíhá arteria profunda penis, která je zásobí tepennou krví. Zvýšení objemu tepenné krve v topořivých tělesech má za následek erekci, která je řízena vlákny parasympatiku (Jungueira et al., 1999).

Corpus spongiosum urethrae se na svém konci rozšiřuje a vytváří žalud (glans penis). Až na tenčí vrstvu tunica albuginea s větším počtem elastických vláken se stavba tohoto topořivého tělesa podobá stavbě corpus cavernosum (Hach, 2003).