Pitva - Histologický atlas

POMŮCKY A CHEMIKÁLIE

Pomůcky: Skleněná nádoba, vata nebo gáza, pitevní miska, špendlíky, skalpel, oční chirurgické nůžky, pinzeta, preparační jehla.

Chemikálie: Voda, diethylether.

POSTUP PITVY

Pitvu myši provádíme stejně jako pitvu laboratorního potkana (Sigmund, Bajtlerová, 1970). Videozáznam vzorové pitvy myši je součástí internetové podoby histologického atlasu a k diplomové práci je přiložen na CD. Vzhledem k menší velikosti myši je ale nutné použít jemnější pitevní nástroje než v případě potkana. Usmrcenou myš položíme do pitevní misky hřbetní stranou k podkladu, natáhneme a pomocí špendlíků ji připevníme k podložce. Špendlíky zapíchneme do dlaňové části předních končetin a do chodidel zadních končetin. Pro lepší manipulaci na břišní straně navlhčíme srst vodou a ve střední části ji uhladíme do stran (Altmann, Lišková, 1979).

Pomocí pinzety uchopíme myš za kůži v oblasti ústí pohlavní a vylučovací soustavy a kůži příčně nastřihneme (střih A). Do vzniklého otvoru vložíme oční chirurgické nůžky a vytvoříme další střih až k ústnímu otvoru (střih B). V této fázi pitvy je nutné dbát na to, aby byla nastřižena pouze kožní vrstva, nikoliv svalovina, která bude odpitvána později. Další střih provedeme v oblasti zadních končetin, kdy kůži rozstřihneme příčně na střih B (střih C). Stejný typ střihu provedeme i v oblasti předních končetin (střih D). Pomocí skalpelu, za přidržování pinzetou odpreparujeme nastříhané kusy kůže od břišní stěny. Kůži upevníme špendlíky k podkladu pitevní misky tak, abychom měli volný přístup k otevírání břišní dutiny. Špendlíky zapichujeme šikmo do stran, hlavičkami směrem od pitvaného zvířete (Sigmund, Bajtlerová, 1970).

Nad vyústěním urogenitální soustavy příčně nastřihneme přímý břišní sval (střih A) a pomocí chirurgických nůžek prostřihneme břišní stěnu až k mečovitému výběžku sterna (střih B). Poté vedeme střih směrem laterálním v kaudální části hrudníku (střih C) a stěnou břišní v tříselné krajině (střih D). Uvolněnou stěnu břišní dutiny připevníme pomocí špendlíků stejně jako kůži k pitevní misce (Buchar, 1993).

Pomocí nůžek prostřihneme stěnu hrudníku v oblasti mečovitého výběžku.  Střih směřujeme před bránicí (střih E). Bránice musí zůstat upevněna na kousku hrudníku, zhruba 5mm širokém, mezi střihy C a E. „Pak nastřihneme hrudník laterálně (střih F a G), oba střihy před sternem spojíme a ventrální část hrudníku odpreparujeme“ (Buchar, 1993, str. 240).

Po odpreparování ventrální stěny hrudníku se nám otevírá pohled do dutiny hrudní, kde jsou umístěny jednotlivé části několika hlavních orgánových soustav. Ve směru kaudálním vidíme uložený hrtan (larynx), který přechází ve chrupavkami vyztuženou průdušnici (trachea). Bifurkace průdušnice v průdušky (bronchy) je shora kryta jedním z hlavních lymfatických orgánů, brzlíkem (thymus). Pod brzlíkem je v kaudálním směru umístěno srdce (cor), které leží po obou stranách na plicích (pulmo). Zpoza srdce vidíme směrem k bránici vybíhat dolní dutou žílu (vena cava inferior) a směrem do plic plicní žíly (vv. pulmonales) (Sigmund, Bajtlerová, 1970). Pro vypreparování srdce je důležité nejdříve odstranit brzlík a poté nůžkami opatrně nastřihnout perikard a srdce vyjmout. Srdce se snažíme odstřihnout pokud možno tak, aby na něm zůstaly zachovány části srdečních tepen (Buchar, 1993). Dorzálně pod průdušnicí leží jícen (esophagus). V hrudní dutině můžeme také vidět několik důležitých nervů, a to nerv bloudivý (n. vagus) a brániční (n. phrenicus) (Sigmund, Bajtlerová, 1970).

Břišní dutina je od dutiny hrudní oddělena bránicí. Jako první kaudálním směrem od mečovitého výběžku leží játra (hepar), vlevo tenké střevo (intestinum tenue), slepé střevo (caecum) a tlusté střevo (intestinum crassum), vpravo žaludek (gaster) a slezina (lien). Pro vypreparování trávicí soustavy z dutiny břišní nejprve protneme jícen po průchodu bránicí, vypreparujeme játra a pomocí pinzety a skalpelu postupně odřezáváme jednotlivé střevní závěsy, které trávicí soustavu drží. Na závěr skalpelem protneme oblast konečníku a celou soustavu vyjmeme z břišní dutiny. Pro lepší přehled můžeme soustavu ponořit do pitevní misky s vodou. Vyjmutím trávicí soustavy se nám otevírá pohled na soustavu močopohlavní. Mezi nejdůležitější orgány v kaudálním směru patří nadledviny (gl. suprarenales), ledviny (ren), semenné váčky (vesiculae seminales), močový měchýř (vesica urinaria) a varlata (testis). Varlata z šourku vypreparujeme jeho nastřižením v kaudálním směru. Dalšími významnými strukturami, které je možno při pitvě pozorovat jsou předstojná žláza (prostata), chámovody (ductus deferens), penis (penis) nebo močovod (uteter) (Buchar, 1993).

Samostatnou kapitolu pitvy myši domácí tvoří preparace mozku. Nejdříve je nezbytné oddělit hlavu od torza v oblasti třetího krčního obratle. Následně uchopíme okraj kůže a pomocí pinzety a skalpelu ji směrem k čenichu opatrně odstraníme. Konec chirurgických nůžek vsuneme do týlního otvoru a tenké kosti lebeční klenby prostřihneme (střih A, B). Pomocí pinzety pak kosti odstraníme a následně nastřihneme tvrdou mozkovou plenu, čímž uvolníme přístup k samotnému mozku, který opatrně vypreparujeme (Sigmund, Bajtlerová, 1970).