Krycí soustava - Histologický atlas

KRYCÍ SOUSTAVA

Kůže (cutis) pokrývá celé tělo na ploše 2m 2 a je největším orgánem lidského těla, tvoří cca 16% z celkové hmotnosti těla (Junqueira et al., 1999). Skládá ze tří vrstev: pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkožního vaziva (hypodermis). Její tloušťka se liší podle polohy na těle, nejtenčí je kůže v oblasti očních víček a nejtlustší je naopak na chodidlech (Machová, 2002). Kůže zastává celou řadu životně důležitých funkcí. Machová (2002) ve své práci uvádí následující funkce:

Funkce ochranná (před vlivy vnějšího prostředí, zejména před chemickými a fyzikálními vlivy a před proniknutím cizorodých látek do těla)

1) Funkce vylučovací (tvorba potu a kožního mazu)
2) Funkce laktační
3) Zásobárna krve
4) Funkce termoregulační
5) Funkce syntetická (tvorba vitamínu D)
6) Funkce zásobní (v podkožní vrstvě kůže je přítomný tuk, který funguje jako zásobárna energie)
7) Funkce vstřebávací
8) Funkce percepční (přítomnost kožních čidel)

Pro kůži a krycí soustavu je typická tvorba derivátů. Mezi kožní deriváty, jedná se především o deriváty epidermis, patří vlasy, chlupy a nehty (Lüllmann-Rauch, 2012).

Pokožka (Epidermis)

Pokožka neboli epidermis je povrchovou vrstvou kůže ektodermálního původu. Je složena ze čtyř vrstev, v nichž se nacházejí čtyři základní typy buněk: keratinocyty, melanocyty, Langerhansovy buňky a Merkelovy buňky (Lüllmann-Rauch, 2012). V epidermis chybí cévní zásobení krví, proto je výživa zajišťována prostřednictvím difuze živin ze škáry (Paleček, 1987).

Keratinocyty vytvářejí jednak rohovějící vrstevnatý dlaždicový epitel na povrchu pokožky a jednak se vyskytují živé, v hlubších vrstvách pokožky. Odumřelé buňky na povrchu jsou postupně obrušovány a posléze nahrazovány rohovějícími buňkami ze spodních vrstev. Buňky téhož typu se tak v pokožce vlastně vyskytují v různých stádiích diferenciace (Lüllmann-Rauch, 2012).

Melanocyty jsou specializované buňky vyskytující se ve spodních vrstvách pokožky, které jsou zodpovědné za pigmentaci kůže. Ve specializovaných organelách melanosomech dochází k syntéze hnědého pigmentu melaninu, který pohlcuje UV záření a chrání tak mitoticky aktivní buňky kůže před jeho škodlivými účinky (Lüllmann-Rauch, 2012). Vlivem UV záření dochází u člověka k ztmavnutí kůže. Změna barvy je způsobena jednak ztmavnutím již existujícího melaninu přítomného v pokožce a jednak zvýšením jeho produkce melanocyty (Junqueira et al., 1999). Jeden melanocyt syntetizuje melanin určený pro 36 keratinocytů a vytváří tak epidermovou melaninovou jednotku (Lüllmann-Rauch, 2012). Melanin je keratinocytům předáván endocytózou (Martínek, 2009).

Langerhansovy buňky zajišťují imunitní odpověď. Jedná se o buňky schopné vázat cizorodé částice (antigeny. Navázané antigeny přenášejí tyto buňky do nejbližší lymfatické uzliny, kde dochází k jejich kontaktu s T lymfocyty. Vývojově mají Langerhansovy buňky původ v kostní dřeni a jsou blízké makrofágům (Junqueira et al., 1999).

V kůži se nachází mechanoreceptory, které mají percepční funkci. Mezi tyto mechanoreceptory patří Merkelovy buňky (Junqueira et al., 1999). Jsou spojeny se zakončením aferentních nervových drah (Martínek, 2009).

Škára (Dermis)

Škára neboli dermis je kožní vrstvou vyskytující se mezi epidermis a hypodermis. Embryonálně se vyvíjí z mezenchymu (Jelínek, nedatováno). Ve škáře rozlišujeme dvě vrstvy, jejichž rozhranní není příliš patrné. Jedná se vnější papilární dermis (stratum papillare) a vnitřní retikulární dermis (stratum reticulare).

Papilární vrstva dermis je složená z řídkého vaziva, kolagenních a elastických vláken a makrofágů (Lüllmann-Rauch, 2012). Svůj název získala tato vrstva díky papilám, které tvoří a které vyplňují prostory vytvořené zprohýbanou spodní vrstvou pokožky (Paleček, 1987). Každá z těchto papil je zásobena kapilárou a inervována (Lüllmann-Rauch, 2012). Tuto inervaci zajišťují jednak volná nervová zakončení reagující na bolest a jednak specializovaná tělíska (Martínek, 2009). Mezi specializované receptory přítomné v této vrstvě dermis se řadí Meissnerova hmatová tělíska (corpuscula tactus) a Ruffiniho tělíska (corpuscula articularia) reagující na teplotu (Jelínek, nedatováno).

Retikulární vrstva dermis je složená z hustého vaziva, silnějších kolagenních vláken a vláken elastických. V této vrstvě se nacházejí Vater-Pacciniho tělíska (corpuscula lamellosa), která jsou citlivá na tah a tlak (Jelínek, nedatováno).

Podkožní vazivo (Hypodermis)

Poslední vrstvu kůže tvoří podkožní vazivo. Jak již název napovídá je hypodermis složena především z řídkého vaziva a dále z tukových buněk, jejichž zastoupení se v této vrstvě liší podle lokalizace na těle. Tukové buňky vytvářejí tukové lalůčky (Paleček, 1987). Pro celou vrstvu je typické bohaté cévní a nervové zásobení (Lüllmann-Rauch, 2012).