Epitelová tkáň - Histologický atlas

EPITELOVÁ TKÁŇ

Epitelová tkáň je jedna ze čtyř základních typů tkání vyskytujících se v lidském těle, tvoří tělní povrchy a výstelky tělních dutin a orgánových soustav. Je tvořena souborem buněk, mezi nimiž se vyskytuje pouze minimum mezibuněčné hmoty a které vzájemně komunikují prostřednictvím nejrůznějších spojů, například gap junction. Epitelové buňky se vyznačují polaritou, to znamená, že je možné na nich rozlišit distální (apikální) konec směřující k povrchu a proximální (bazální) konec nasedající na bazální membránu (Paleček, 1987).

Epitelové buňky mohou vznikat ze všech tří typů zárodečných listů. Z ektodermu vznikají epitelové buňky vystýlající například ústní a nosní dutinu nebo kůže. Endodermálního původu je výstelka dýchací nebo trávicí soustavy. V mezodermu pak můžeme najít původ třeba endotelové výstelky cév (Junqueira et al., 1999).

Klasifikace krycích epitelů (upraveno podle Lüllmann-Rauch, 2012).

Epitely můžeme klasifikovat na základě různých parametrů, například podle funkce, podle tvaru buněk nebo podle počtu vrstev, které epitelové buňky vytvářejí. Na základě různých funkcí epitelů bychom mohli rozlišit epitely: krycí (kůže), absorpční (střevo), sekreční (žlázy), percepční (neuroepitel) a kontraktilní (myoepitel)(Junqueira et al., 1999). Podle tvaru buněk rozlišuje Paleček (1987) epitel plochý (dlaždicový), epitel kubický nebo epitel cylindrický. Posledním parametrem, na jehož základě je možné rozlišit různé typy epitelů, je počet vrstev, které vytvářejí buňky daného epitelu. Patří sem epitely jednovrstevné a vícevrstevné.

Základní vlastností jednovrstevných epitelů je, že všechny buňky tohoto epitelu nasedají bazálním koncem na bazální membránu. Tato skutečnost je důležitá zejména u jednovrstevného víceřadého epitelu, ve kterém se jednotlivé epiteliální buňky liší svou velikostí a vytváří tak zdání vrstevnatosti. Buňky jednovrstevného jednoduchého epitelu jsou všechny stejně velké a apikální konec těchto buněk dosahuje stejné výšky (Lüllmann-Rauch, 2012). Paleček (1987) jednovrstevné epitely navíc rozlišuje podle tvaru buněk na: jednovrstevný plochý epitel tvořený plochými buňkami a vystýlající například cévy nebo plicní sklípky, jednovrstevný kubický epitel vystýlající vývody některých exokrinních žláz a jednovrstevný cylindrický epitel, vystýlající například stěnu tlustého střeva. Protože tvar buněk není mnohdy na první pohled ve světelném mikroskopu patrný, je důležité věnovat pozornost tvaru buněčného jádra, které svým tvarem odpovídá tvaru buňky (Junqueira et al., 1999).

Základním znakem vícevrstevných epitelů je jejich složení. Skládají se z více než dvou řad nad sebou ležících epiteliálních buněk, jejichž bazální konec je výběžky spojen s bazální membránou. Na průřezu proto můžeme pozorovat jádra jednotlivých buněk uložená v řadách nad sebou (Junqueira et al., 1999). Zároveň můžeme rozdělit buňky vícevrstevného epitelu do tří úrovní: bazální, intermediární a povrchové, přičemž v buňkách bazální vrstvy dochází k mitóze a diferenciaci. Stejně jako jednovrstevné epitely i vrstevnaté epitely od sebe odlišujeme na základě tvaru buněk, v případě vrstevnatých epitelů se řídíme tvarem buněk v povrchové vrstvě. Podle tohoto principu rozlišujeme vícevrstevný epitel plochý (ústní dutina, jícen, pochva), kubický (vývody potních žláz) a cylindrický (část mužské močové trubice)  (Lüllmann-Rauch, 2012 a Paleček, 1987). Vrstevnaté ploché epitely dále můžeme rozdělit podle toho, zda u nich dochází k rohovatění vrchní vrstvy nebo ne. Rohovějící vrstevnatý epitel se vyskytuje na povrchu těla, například v epidermis. Nerohovějící vrstevnatý epitel se naopak vyskytuje v tělních dutinách, kde není vystaven vnějšímu prostředí a je neustále zvlhčován. Tento epitel vystýlá například dutinu ústní nebo jícen (Vajner et al., 2010).

Posledním, zvláštním typem vícevrstevného epitelu je epitel přechodný, který se vyskytuje jako výstelka močového měchýře nebo horní části močové trubice. Proto se také často označuje jako urothel. Tento epitel je tvořen 4-5 řadami buněk. Buňky ve spodních vrstvách mají kubický tvar a směrem k povrchu se buňky zvětšují, kryjí více buněk ze spodních vrstev najednou, získávají oválný tvar a jsou vícejaderné. Jedná se o takzvané umbrella cells (Vajner et al., 2010). Příčinou těchto odchylek je změna tvaru, se kterou se musí tento druh epiteliální výstelky vyrovnat. Při naplnění močového měchýře dochází k jeho roztažení, této změně se přizpůsobuje především vrchní vrstva buněk, původně oválné buňky se výrazně zplošťují a počet vrstev v epitelu se snižuje z původních 4-5 řad na 2-3 (Paleček, 1987).