Biologie myši domácí - Histologický atlas

BIOLOGIE MYŠI DOMÁCÍ (MUS MUSCULUS)

SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ MYŠI DOMÁCÍ A JEJÍ ROZŠÍŘENÍ (MUS MUSCULUS)

Myš domácí (Mus musculus) je hlodavec z čeledi myšovití (Muridae), do které je v dnešní době řazeno více než 1 300 druhů a 120 poddruhů. Vnitřní systematická struktura celé skupiny je velice proměnlivá. Často je tato čeleď rozdělována na několik samostatných čeledí, popřípadě podčeledí, jako například hrabošovití (Arvicolidae) nebo křečkovití (Cricetidae) (Gaisler a Zima, 2007).

Laboratorní myš patří mezi jedno z nejpoužívanějších laboratorních zvířat. Využívána je například při výzkumu reprodukce, ve farmacii nebo v onkologii (Jebavý, 2011). V porovnání s jinými druhy laboratorních zvířat je poměrně plachá (Nejedlý, 1965). Její původ je odvozen od myši domácí, ze které vznikla křížením různých geografických populací. Stálý bílý typ myši domácí byl pravděpodobně poprvé získán v oblasti Japonska a Číny, kde také došlo k domestikaci druhu.

Myš domácí je původně palearktický druh, jehož rozšíření zasahovalo celou Evropu, sever Afriky a Asie. Vlivem činnosti člověka došlo s výjimkou Antarktidy ke kosmopolitnímu rozšíření celého druhu (Jebavý, 2011). Svým výskytem je vázána na člověka a využívá krajinu jím pozměněnou. Jedná se tedy o druh synantropní.

Biologie myši domácí

Myš domácí (Mus musculus) má tělo válcovitého tvaru, které je zřetelně rozlišeno na hlavu, krk, trup a přední a zadní končetiny a ocas. Tělní pokryv je tvořen srstí, jež se skládá z jemné krátké podsady a dlouhých hrubých pesíků. V hřbetní oblasti je vytvořeno elastické podkoží, které umožňuje vytvoření kožní řasy. Tato řasa je mimo jiné využívána člověkem pro bezpečnou laboratorní manipulaci. Výjimku v souvislém tělním pokryvu tvoří velké ušní boltce, které jsou téměř lysé a řídce ochlupený ocas, jenž je pokryt šupinovitými prstenci. Délka ocasu patří mezi jeden z poznávacích znaků myši domácí (Mus musculus). Jeho délka by měla přesahovat celkovou délku těla, která je u jednotlivých kmenů variabilní, pohybuje se však okolo 9cm. Oblast kolem čenichu je vybavena dlouhými sinusovými chlupy, které slouží jako pomocný hmatový orgán nezbytný pro orientaci. Ve vazivové pochvě těchto chlupů jsou přítomny krevní splavy (sinusy), které hmatové chlupy zpevňují a umožňují přenos taktilních podnětů na nervová zakončení umístěná v pochvě chlupu.

Hlava myši domácí je malá a lehká, vybíhající v ostrý čenich. Na lebce je vytvořen nevýrazný temenní hřeben (crista parietalis), mandibula je volná, se zvětšeným kaudálním koncem (processus angularis) a mohutnými žvýkacími svaly. Základním znakem celého řádu jsou dva řezáky v horní i dolní čelisti, které se pro svůj charakteristický tvar, vytvořený hlodáním, nazývají hlodáky. Jedná se o jedno z přizpůsobení trávicího ústrojí jejich způsobu života. Protože se neustále obrušují, celoživotně rostou. Na přední straně jsou kryty silnou vrstvou skloviny, zatímco jejich zadní strana sklovinou kryta není. Hlodáky jsou bez kořene, obloukovitě prohnuté až ke stoličkám. Za hlodáky následuje široká mezera (diastema) a tři stoličky. Špičáky a třenové zuby v jejich zubním vzorci úplně chybí. Zubní vzorec myši domácí
(Mus musculus) můžeme znázornit rovnicí:

3 + 0 0 1 | 1 0 0 + 3
3 + 0 0 1 | 1 0 0 + 3

Dalším znakem, který umožňuje hlodání je kolmo rozpolcený horní pysk (philtrum). Ten se při hryzání odhrnuje, aby nepřekážel a nedošlo tak k jeho zbytečnému poranění.

Hlava je nesena krátkým vysoce pohyblivým krkem, který se skládá ze 7 krčních obratlů. Druhý a sedmý krční obratel dorzálně vybíhá ve vysoký hřeben a na šestém obratli jsou ventrální hrboly příčných výběžků rozšířeny v plochou destičku. Zbytek páteře je tvořen 14 hrudními, 6 bederními, 4 křížovými a 27-32 ocasními obratli. Myši mají 13 párů žeber, z nichž je 7 párů tzv. pravých, tedy spojených se sternem, a 6 párů nepravých, ukotvených ve svalovině (Suckow et al., 2000). Sternum je tvořeno manubriem a čtyřmi články včetně processus enciformis. Přední končetina je tvořena ramenem, předloktím, zápěstím, záprstím a čtyřmi prsty, 1. prst je zakrnělý. Zadní končetina je tvořena stehnem, bércem, zánártím, nártem a pěti prsty. Bérec vzniká srůstem kosti holenní (tibia) a lýtkové (fibula).

Myš domácí (Mus musculus) patří mezi sociálně žijící hlodavce. Ve skupinách je ustanovena hierarchie jak mezi samci, tak mezi samicemi. Přestože jsou myši celkově považovány za ne příliš agresivní druh, může mezi nimi docházet k bojům. Agresivní chování je nejčastěji spojováno s obranou teritoria nebo hierarchickými boji, při kterých mohou jednotliví účastníci utrpět poměrně vážná zranění (Suckow et al., 2000). V krajním případě může dojít k usmrcení submisivního samce. Boje jsou často také doprovázeny celou řadou projevů ritualizovaného chování (Jebavý, 2011).

Myši se vykazují soumračnou až noční aktivitou (Jebavý, 2011). U laboratorně chovaných jedinců, však byla zaznamenána určitá aktivita i v průběhu dne. Ve volné přírodě je pro myši typická tvorba nor a hnízd, v laboratorních podmínkách je proto důležité poskytnout jedincům vhodný materiál pro jejich stavbu. Jedním z důvodů tohoto chování je udržení stálé teploty těla, která se pohybuje okolo 35,4 – 37,8°C (Suckow et al., 2000).

Pohlavní dospělosti tento druh dosahuje v průběhu 4 - 7 týdnů po narození, přičemž průměrná doba gravidity je 18-22 dní. V laboratorních podmínkách můžeme často pozorovat u samic tzv. pseudograviditu, tedy nepravou březost. Pseudogravidita trvá zhruba 15 dní, během této doby dochází ke zvětšení mléčných bradavek a zvýšení tělesné hmotnosti zhruba o 10%. Tento jev nastává v případě izolace samice od samce (Jebavý, 2011).

Myš domácí patří mezi druhy s vysokou natalitou, v jednom vrhu může samice porodit až 20 mláďat, přičemž za jeden rok může zabřeznout až 9x. Mláďata se rodí holá, se srostlými očními víčky a s ušními boltci přerostlými přes ústí zvukovodu. Boltce se od zvukovodu oddělují zhruba třetí den po narození, samotný zvukovod se otevírá o den později. Teprve desátý až čtrnáctý den po narození dochází k oddělení srostlých víček a mláďata začínají aktivně vidět. Samice kojí 21 dní z pěti párů mléčných bradavek. V průběhu této doby mláďata až 10x zvýší svojí porodní váhu (Jebavý, 2011).